READY PLAYER ONE - HRA ZAČÍNÁ

Ahojte,
po dlouhé době se hlásí Andy! Jen abyste si nemysleli, že jsem z toho úmorného vedra padl, tak se s vámi chci podělit o můj názor na knihu Ready Player One. Samozřejmě to není jediný důvod, chtěl jsem jenom využít to vedro jako výmluvu. Hodně jsem zlenivěl, ale dneska jsem se dokopal k tomu, abych napsal alespoň pár řádek. Přeji vám pevné nervy, jelikož škola (pro ty co do ní ještě chodí) už je za dveřmi. :)

***
Ready Player One - Hra začíná/512 stran/JOTA

Rok 2045 - svět už není tím, čím kdysi býval. Lidé díky velké spotřebě energie vypotřebovali zcela všechny přírodní zdroje, a proto planeta Země upadá do energetické krize. James Halliday se svým přítelem Ogdenem Morrowem vyvinou hru, které nedokáže konkurovat žádná předešlá. Na trh uvedou OASIS (Ontologically Anthropocentric Sensory Immersive Simulation); virtuální realitu, do které se pomocí konzole, vizoru a haptických částí oděvu může zdarma přihlásit kterýkoli hráč. Lidé takto unikají před krutou realitou, jež musí dennodenně čelit, a schovávají se v nové, slibnější. Poté co v osamění umírá hlavní vývojář a programátor James Halliday, vyhlašuje po své smrti Hon. Jelikož Halliday nemá žádného dědice, chystá se svůj masivní majetek zanechat nejšikovnějšímu hráči, který najde za pomoci tří klíčů zlaté vajíčko.
Wade Watts žije v Komínech (v tehdejší obdobě paneláků- v nahromaděných karavanech) společně se svou tetou Alicí a několika dalšími nájemníky.  Svůj život v bídě se snaží zpestřit hraním OASIS, kde navštěvuje i školu. Cesta za nalezení prvního klíče je pro Wada čím dál tím víc jasnější. Ve světě se strhne šílený boj o to, kdo najde klíče jako první. Je vůbec bezpečné pokračovat v hledání, když je hlavní hrdina ohrožen i ve skutečném světě?

***

Snad před rokem jsem se stavil v Levných knihách na moji pravidelnou obhlídku. Prohlížel a prohlížel, jestli nenajdu něco nového. Po pár minutách jsem narazil právě na Ready Player One (RPO) a řekl si, že kniha má fakt zajímavou obálku a určitě by nebylo na škodu, kdybych si ji přečetl. Sice mě trochu odpuzovalo těch 512 stránek, co má, ale bral jsem to jako výzvu. Stále a stále jsem její četbu odkládal, i potom, co jsem viděl velmi kladné hodnocení na Goodreads. BYLO na čase, abych chudáčka zaprášenou bichličku vzal konečně do rukou, a ponořil se do té scifárny.

Ze začátku vypadalo RPO velmi, velmi slibně. Musím se přiznat, že na sci-fi moc nejsem, tedy pokud mezi sci-fi nepočítáte dystopii, ale tohle mě jaksi lákalo a jednoduše už jsem nedokázal (po tom jednom roku) odolat.

***

OASIS je konzole umožňující hráči přesunout se do oné virtuální reality, kde existují tisíce a tisíce světů. Jediné, co mě trošku mrzí, je pojetí OASIS. Představoval jsem si svět známý z dnešních MMORPG, kde se objevují mágové, různé příšery, rytíři apod. Ernest Cline dal však OASIS špetku originality, takže je OASIS trochu jiné. Každopádně se zde objevují všechny prvky, které podle mě k MMORPG neodmyslitelně patří, akorát v menším množství. Směsice magických světů a světů s tématikou retro her se mi moc nezamlouvala, zdálo se mi to strašně zmatené a trochu kýčovité. Buď jedno, nebo nic. Občas mi přišlo, že Wade hraje jinou hru. Kdyby mělo být po mém, tak bych si to v příběhu trochu více protřídil a seskupinkoval. Zase to nevidím tak černě, samosebou, že ke knize prostě ty hry patří, bez toho by neměla své kouzlo a nádech retra, ale prostě se mi nelíbila ta dezorganizace. Tohle jen takový můj detail, nic méně mi to ubíralo na efektu. Takže tak, proto nedávám 100%.

Jde vidět, že autor ví, o čem píše. Na rovinu, jeho znalosti o retro herním světě jsou prostě obdivuhodné. Za celou dobu jsem se toho hodně dozvěděl a prohloubil si tak své znalosti, což někdy přijde vhod. Abych na RPO netahal jenom samou kritiku, tak zmíním i něco, co se opravdu oceňuji. Ernest Cline má všechno mazaně promyšlené, do posledního detailu. Co se týče postav, OASIS, zápletky i normální reality. Přestože jsem už zmiňoval, že se mi svět OASIS moc nezalíbil, stejně na mě autor udělal velký dojem tím, jak dokázal celý koncept vypracovat, vymyslet a zrealizovat. Mě samotného by v životě něco takového ani za mák nenapadlo.

Kniha je až k nevíře čtivá! Na začátku jsem si myslel, že těch 512 stránek snad někdy nepřekonám, ale později se samo ukázalo, jak moc mi ten čas při čtení ubíhá. Hodněkrát jsem strávil s RPO celý den a bez ustání četl. A hle, za pár dní jsem to měl přečtené! Popravdě jsem pociťoval smutek, že už příběh skončil! :) Platí pro mě pravidlo, že ne každou knihu si můžu přečíst víckrát, aniž by mě nepřestala bavit, ale právě u RPO si ji moc rád přečtu znova, kdykoliv.

Líbilo se mi i pojetí světa mimo OASIS. Energetická krize lidi donutila se přesunout z vesnic do větších měst a žít v takzvaných Komínech, jenž můžete vidět na obrázku výš. Jsou to vlastně na sobě navršené obytné vozy, ve kterých žije více lidí najednou. Pěkně vymyšlený detail. Když jsem u těch detailů, musím zmínit i slang, který si autor vymyslel. Slang dobře zapadá do příběhu a je důvtipný. Slova jako gunter (egg hunter=gunter) nebo sixeři se automaticky staly pro RPO symbolické.

Ready Player One bych doporučil všem geekům, i ne-geekům, kteří si rádi přečtou akční sci-fi s nádechem automatových a retro her z 80. let minulého století, nebo jednoduše rádi zavzpomínají na doby, kdy tyto slavné hry sami hráli. Kniha je nabitá akcí, tajemstvím a fakty herního světa, které vás leckdy překvapí. Neskutečně moc mě bavilo ji číst, prakticky se četla sama. Myslím si, že RPO je totální must-read pro každého, koho zajímají technologie, hry a sci-fi obecně.

Kniha by měla být zfilmovaná, jenže tvůrci posouvají datum z roku na rok, původně tedy v roce 2013, momentálně prý v roce 2017. Film bude zfilmovaný pod křídly Stephena Spielberga, Warner Bros.

***

AUTOR

Ernest Cline

Ernest Cline vystřídal v minulosti řadu povolání – živil se jako kuchař v bufetu, kuchal ryby, pracoval ve videopůjčovně pro náročné diváky i jako počítačový technik. Duší ho to ale vždycky táhlo jinam, a tak nakonec pustil všechny tyto slibné profesní dráhy k vodě, aby naplno vyjádřil svou lásku k popkultuře coby spisovatel a scenárista. Jeho film Fanboys z roku 2009 se, do značné míry k jeho vlastnímu překvapení, stal kultovním fenoménem. V současné době žije Ernie v Austinu v Texasu společně s manželkou, dcerou a velkou sbírkou klasických videoher. Ready Player One je jeho první román. (zdroj: www.databazeknih.cz)

***
MÉ HODNOCENÍ

85%

5/5 

Spirit Animals - Zrození hrdinů: Brandon Mull

Název: Zrození hrdinů
Orig. název: Wild Born
Díl: 1/7
Série: Spirit Animals
Autor: Brandon Mull
Nakladatelství: Fragment
Kniha na Goodreads

Anotace:
Vydej se do světa, ve kterém každé dítě prochází zkouškou, aby zjistilo, jestli dokáže přivolat své spirituální zvíře. Hrstce vyvolených, kteří tuto schopnost mají, přinese svazek mezi člověkem a zvířetem výjimečné schopnosti.
Daleko od sebe, v různých koutech světa, podstoupí Conor, Abeke, Mej-lin a Rolan tajemný rituál. Objeví se světelné záblesky a z nich vystoupí vlk, leopardice, panda a sokolice. V ten okamžik je budoucnost dětí, jejich zvířat a konečně celé země Erdu zpečetěna.
V dávno zapomenutých končinách země se totiž začala probouzet temná síla, která se chystá ovládnout svět. Čtyři hrdiny a jejich zvířata čeká těžká zkouška…

Ocitáme se ve světě, který je podobný tomu našemu. Avšak je tu jeden menší háček. Zdejší erdasští lidé žijí v souladu se spirituálními zvířaty, které může vyvolat každý, komu se to hold v jedenácti letech povede. Spirituální zvíře se stane vaším věrným přítelem, který při vás bude stát až do posledních sil. Dokáže vám propůjčit sílu anebo naopak útulně spát na vašem rameni v podobě tetování.

Nyní se Erdas obává toho nejhoršího. Temné síly jsou stále silnější a silnější, přičemž se shlukuje k válce. Na pomoc přichází 4 padlí, bájní hrdinové, o kterých se dočtete pouze v erdaské knihovně. Čtyřem mladým, a naprosto nic netušícím dětem z různých koutů světa, se při obřadu pití Nektaru zjeví leopardice, lev, sokolice a panda. Děti přijímají těžký úkol v rámci záchrany lidstva. Connor, Abeke, Rolan a Mej-lin se společně vydávají na dlouho cestu, při které je čeká mnoho nástrah a překážek...

...

Ze začátku jsem byl na vážkách. Navzdory tomu, že se kniha zdá být pro nižší věkovou kategorii, se mi velice zalíbil nápad. Na mé neštěstí jsem do Zrození hrdinů vkládal až moc velké naděje. A to se mi rozhodně nevyplatilo. Čekal jsem něco více "vyspělejšího"? Celkový dojem může působil nadmíru dětsky, což mi drásá srdce. Kdyby se Spirit animals více "okořenilo", zabodovalo by.

Na celé knize, respektive sérii, mě zaujala jedna věc. A to fakt, že každý díl z této sedmidílné série je napsán jiným autorem. Je to jedna z mála věcí, která mě popoháněla (a snad i bude) dopředu. Jsem hrozně zvědavý, jak bude vypadat druhý díl pod vedením Maggie Stiefvatrové, jež napsala série Vlci z Mercy Falls nebo Havraní bratrstvo. Co díl, to něco jiného. Vždy to může být lepší anebo naopak. A jelikož má Spirit Animals celkem slušně obstojný námět, tak se do toho pustím s chutí. 

Bohužel první zklamání přicházelo už na počátečních stranách. Autor nekladl důraz na citové projevení protagonisty, hlubší popisování míst a děje samotného, což mi osobně značně vadilo.

Děj byl kapku nemastný, neslaný. Opravdu jsem si četbu vůbec moc neužíval. Některé pasáže jsem měl chuť přeskočit, jelikož sem tam dokáže být četba nudnější. Prakticky se neustále jako na kolovrátku opakuje to samé. Čtyřem obyčejným, nevinným dětem se z čista jasna zjeví před očima to nejbájnější spirituální zvíře, jaké lidstvo Erdasu pamatuje.Vše lze triviálně předpovídat.

Trochu mi vadila absurdita příběhu. V Zrození hrdinů popisuje jedna z našich hlavních hrdinek, jak moc je život těžký a že se musí stát ženou, aby pomocí svého spirituálního zvířete mohla spasit svět. Ano, všem hlavním hrdinům je jedenáct let, což je podle příběhu daný věk, kdy se jednotlivec může pokusit o přivolání spirit. zvířete. Ani nevíte, jak moc nevhodné mi to přešlo. Pro mé oči to byl fakt šok, natož pro moje meze chápání, dozvědět se, že se v pouhých jedenácti letech musíte dospět. Faktem je, že by bylo mnohem lepší, kdyby byly hlavní postavy o trošičku starší. Zdálo se mi, jako by spolky všechnu moudrost světa. Možná měli být předurčeny k tak nízkému věku, ale okem lajka, který knihu nečetl, bych tipoval více. V závěru jsem věkovou hranici přestal vnímat, jedná se o paradox, jestliže jsem věděl, kolik jim je, ale průběh jsem na to dle popisování zapomněl.

Ještě se u postav pozastavím. Jak už jste se mohli dozvědět, knihou nás doprovází 4 postavy. Všechny mi přišli neskutečně stereotypní. Když se ohlédnu zpět, tak zjistím, že sice nečíří originalitou, ale nu což. Žádný velký problém s nimi nemám, až na jednu výjimku. Connor, Abeke, Mej-lin a Rolan si k sobě postupně hledají cestičku pomocí společně stráveného času. Každý jeden hrdina je z jednoho kousku země, každý je jiný. Nervy mi drásala Mej-lin. Půvabná tvářička, co ví, jak se nalíčit a údajně přemoct v bojování ty nejlepší mistry z celé jako-by Číny, mi přišla nafučená, nepřirozeně vážná a hlavně nevděčná. 

Příběh je stále otevřený, první kniha nám slouží spíše k představení; seznamování. Tato série se může vyvinout všelijak. Na Spirit Animals je ještě co vylepšovat, ale to už nechávám na autorech. Pevně doufám, že se nadále budou díly zlepšovat a zlepšovat. Knihu bych doporučil těm, kteří se rádi stanou o něco mladšími a s pevnou vůlí vyčkají až série rozkvete a přinese ty nejsladší plody.

 Za recenzní výtisk bych chtěl srdečně poděkovat nakladatelství Fragment! 


Mé hodnocení:

2/5

Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti: Ransom Riggs

Název: Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti
Orig. název: Miss Peregrin's Home for Peculiar Children
Díl: 1/3
Série: Sirotčinec slečny Peregrinové
Autor: Ransom Riggs
Nakladatelství: Jota
Kniha na Goodreads

Anotace:
Tajemný ostrov. Opuštěný sirotčinec. Zvláštní sbírka velice podivných fotografií. 

To vše čeká na odhalení v knize Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti, nezapomenutelném románu, kde děj a děsivé fotografie přináší jedinečný čtenářský zážitek. Náš příběh začíná strašnou rodinnou tragédií, která přivede šestnáctiletého Jacoba k cestě na vzdálený ostrov u břehů Walesu, kde objevuje rozpadající se trosky sirotčince slečny Peregrinové pro podivné děti. Když Jacob bloumá jeho opuštěnými ložnicemi a chodbami, ukazuje se postupně, že děti slečny Peregrinové byly víc než podivné. Byly možná nebezpečné. Možná byly na opuštěném ostrově drženy v jakési karanténě z velmi dobrých důvodů. A nějak – i když to zní jako něco nemožného – jsou možná stále naživu.

Když byl Jacob Portman ještě malý, vyprávěl mu jeho dědeček příběhy. Strašidelné, mysteriózní příběhy. Anthony Portman vyrůstal v období druhé světové války, a proto musel být přemístěn na bezpečnější místo. Pod svá křídla (doslovně) se ho ujala slečna Peregrinová, která vlastní domov dětí na záhadném a malém waleském ostrově Cairnholm. Něco tu však nesedí. Anthony objevuje, že jeho nynější rodina, tedy vychovatelka a děti, jsou něčím zvláštní. Dívka, co umí levitovat, chlapec který je neviditelný... Anthony se seznamuje s podivnými dětmi, kteří se stanou jeho přáteli. Avšak každý příběh má svůj háček. Po dětech a vychovatelce jdou nebezpeční netvoři - bezzduchá těla, nezdařený experiment. Anthony se rozhodne později domov podivných dětí opustit a odejít do Ameriky, kde chce založit rodinu.

Jacob je teď mnohem starší a příběhům už dávno přestal věřit. Společně se svými rodiči, připisují dědovo vyprávění k jeho pokročilému věku. Jednoho dne, jež se ze začátku zdá být naprosto normální, se stala rodinná tragédie. Jacob neprodleně vyráží za svým dědou a v křoví zahlédne stvůru z dědových příběhů. Na přání dědy se Jacob vydává společně se svým otcem na ostrov Cairnholm, kde má za úkol najít slečnu Peregrinovou a její domov pro děti. 

Dobře, ze začátku bych chtěl říct, že mi kniha pěkně zamotala hlavu. Sirotčinec znám už delší dobu, ale nikdy jsem po ní vysloveně nešílel. Ale rozhodně mě zaujal ten nápad. Poté jsem ji v knihkupectví uviděl. Trošku jsem s ní zalistoval a byl jsem ohromený (později se k tomu vrátím). Uvědomil jsem si, že tuhle knihu se musím přečíst.

Autor se svým nápadem a provedením celé knihy nastavil laťku hodně vysoko. Originální nápad s nadpřirozenými prvky a základy se skutečnými událostmi vytvořili příjemnou a bezkonkurenční atmosféru na čtení. Když čtu nadpřirozený příběh, tak tomu musím prostě uvěřit. Musí tam být něco realistického, co by mě pojilo s naším světem. A tohle se autorovi podařilo. Příběh se pojí s druhou světovou válkou (tedy myslím, že to tedy byla druhá), dokonce se autor zmiňuje i o Československu. 

Co se týče stylu autorova psaní, tak nemůžu nalézt jedinou chybičku. Ransom Riggs zvolil jednodušší styl, který mi vyhovoval. Musím ocenit i jeho způsob popisování míst, díky němuž jsem se ještě více dokázal vžít do příběhu. Je tu jedna výjimka. Za Boha mi nemohl v hlavě naskočit obrázek ostrova Cairnholmu. Fakt jsem si nevěděl rady, a jelikož Riggs má velice bujnou fantazii, tak se mi to stále nedaří nějak doteď. Naštěstí mi aspoň ten Google něco vyhledal. Ale představoval jsem si to úplně jinak :/. Celková čtivost je uspokojující, s tou jsem neměl sebemenší problémy. 

Kniha má dle mého základní problémy, co jí docela ubírají na "kvalitě". Zaprvé; v Sirotčinci, jakožto v prvním díle ze série, se toho moc neodehrává. Celá dějová linie je spíše pojata jako vysvětlovací. Autor nás seznamuje s postavami, vysvětluje co a jak se stalo, popisuje místa... To vše je sice hezké, ale může to být i nudné. Samozřejmě, že to nemyslím úplně doslova. Nechci nic vyspoilerovat, ale jistě, že se něco stalo. Ale bylo toho málo. Na můj vkus. Naštěstí to napravila druhá kniha, kterou už mám přečtenou. Podivné město bylo naprosto super! To už je z trochu jiného soudku, pojďme se soustředit na druhou věc, která mi vadila.

Sirotčinec na první pohled vypadá strašidelně. Mě samotnému se stalo i to, že jsem si knihu nějakou dobu ani nechtěl přečíst, protože jsem se obával, že je moc strašidelná. Když na to teď pomyslím, chce se mi smát. Problém je, že kniha ve skutečnosti strašidelná není, tedy aspoň pro mě. Já jsem opravdu čekal hororový příběh, po kterém by mi tuhla krev v žilách. Už jenom ty vintage fotky mi svědčily o tom, že celý příběh bude aspoň trošičku strašidelný. No byl, jsem z toho trochu zklamaný, co se dá dělat. Nakonec vyšlo na povrch, že to je ve stylu mystery. Hrozně mě to mrzí.

Soudím, že každého, kdo tuhle nádheru spatřil naživo musely očarovat hlavně ty fotky. Já jsem nic takové ještě neviděl. Ransom Riggs tím knihu oživi. Podivné děti získaly svůj charakter, svojí podobu. Celého mě to očarovalo a dokázal jsem na ty krásné fotky zírat ještě deset minut potom, co jsem je spatřil. I samotná vazba je nádherně bytelná. Obzvlášť se mi líbí zlatě vyryté písmo Almy Peregrinové. Klobouk dolu, pane autore. Muselo dát neskutečně velkou práci všechny takové fotky sehnat, a ještě aby doplňovaly a ladily s příběhem. Opravdu, mám z toho nezapomenutelný čtenářský zážitek.

Abych nezapomněl zmínit postavy. Autorovi bych chtěl upřímně poděkovat. Dokonalé propojení všech postav ze Sirotčince mě hřálo u srdce. Nevinné děti, které při sobě vždy drželi ve mě vyvolával pocit rodinného bezpečí. Ano, vnímal jsem je jako rodinu. Každá postava má svůj propracovaný charakter, takže se jeví velmi skutečně. Zamiloval jsem si Olivu (dívka na obálce). Její pozitivní nálada vždy dokázala držet ostatní pohromadě i v těch nejtěžších situacích. Olivčiin smysl pro humor mě vždy dokázal rozesmát. Přijde mi, jako by byla moje mladší sestra. Ale berme ji raději jako vedlejší postavu.

Co se hlavní postavy týče, nemůžu nic vytknout. Dokonale jsem se do Jacoba vžil, dokázal jsem ho pochopit. Nemůžu nic dodat. Potom Emma. Jo, božínku, Emma. Ta se mi vryla pod kůži. Dokonale propracovaná, vymalovaná a ztvárněná vůbec. I se svými chybami jsem ji zalíbil za to, jaká je. Neustále mi nikoho připomínala, ale za Boha si nemůžu vzpomenout.

Závěrem bych chtěl říct, že tak, jak jsem začínal na začátku, tak bych chtěl končit. Znovu opakuji, že jsem zmatený. Sám v sobě. Jelikož se mi kniha opravdu, ale opravdu líbila, že jsem tím spíš zaslepen, tak bych ji rád dal pět hvězdiček. Sice je pro mě děj dokonale propracovaný, postavy jak bysmet, jenomže nesmím přehlédnou ty mušky, co příběhu disponují. Dere mi to srdce. To mi věřte. Tato kniha by si rozhodně zasloužila víc.

Mé hodnocení:

4/5

#TAG The Social Media

Asi před měsícem mě Camillka nominovala do tohohle tagu, který jsem nikdy předtím neviděl. Ale vypadá docela zajímavě, tak se do toho můžeme pustit. Samozřejmě bych ti chtěl Cami poděkovat za nominaci, že sis na starého Andyho vzpomněla. ^_^

Twitter - Tvoje nejoblíbenější kniha pod 200 stránek

A sakra. Takhle mě dostat na první otázce. Ha! Zjistil, že kniha, kterou jsem měl prvně vybranou, má nějakých 230 stránek, takže tím se problém vyřeší. Tou šťastnou, kterou jsem si vybral, je Zůstaň se mnou. Jo, takhle kniha se mi líbila. Sice by to chtělo ještě tu novelu Where She Went, aby se nám ten příběh nějak doplnil, ale co jsem tak četl YOLI se ji chystá vydat. Moc se těším.

Facebook - Kniha, do které tě všichni nutili. 

No, tak to bude Harry Potter. Jsem jedním s těch, kteří si ho nepřečetli a viděli jenom filmy, ale moc se za to nestydím. Jedna moje kamarádka mi ho furt nutila, neustále o něm básnila. Řekl jsem si, že to musím napravit, tudíž jsem si Harryho koupil v Dobrovském v angličtině, což je pro mě docela výzva. Eh, první stránka dala Google překladači docela zabrat, tak uvidím. Ta obálka je o tolik hezčí, než naše česká. 

Tumblr - Kniha, kterou jsi četl/a, když ještě nebyla populární.

Kniha, kterou jsem si kdysi četl není populární doteď. Jedná se o Lesy planoucí Venuše. Tato kniha je stará 60 let, teda takhle, už je to 60 let, co ji autorka napsala. Já jsem narazil na knihu v Levných knihách a říkám si, že to zkusím. Takový výběr naslepo. A hele! Ukázalo se, že je ta knížka sakra dobrá. Můžu dokonce říct, že mě bavila víc než nějaká náhodná průměrná modernější kniha. Už před těmi zatracenými 60 lety dokázala ztvárnit budoucnost, dost dobře uvěřitelnou budoucnost, které jsme se zatím nedožili ani my. Prostě Lesy planoucí Venuše bych doporučil naprosto každému, kdo má rád sci-fi. Naneštěstí jsem to četl někdy v únoru minulého roku, takže recenze by se mi těžko psala :D

Youtube - Kterou knihu si přeješ vidět zfilmovanou? 

Nad touto otázkou moc dlouho přemýšlet nemusím :) Rozhodně bych si přál, aby byla zfilmovaná Serafína, kterou zmiňuju skoro pořád. Jednoduše, tato kniha se mi moc líbila, byla pro mne něčím originální, jedinečná, takže by to popřípadě byla ona. Ilonka z blogu Knihy v srdcích se mnou bohužel tento názor nesdílí, protože se jí z nějakého důvodu Serafína nelíbila, takže jí ušetřím tu práci, aby nemusela psát jak moc zaujatý tou Serafínou vlastně jsem. Nezlob se zlatíčko ;)

MySpace - Knížka, která se ti líbila, když jsi byl/a mladší, ale teď už by to asi bylo jinak.

Já si vzpomínám, že jsem jako mladší byl hodně zapálený pro Klub záhad, což bylo fakt šílené. Vždy se mi podařilo ztratit tu lupu, protože jsem s ní dělal všemožné blbost a tak jsem většinou používal jenom jednu. Když tu knihu otevřu dnes, tak si uvědomuju, že by mě možná bavila, ale to se dá zjistit jenom jedním způsobem. Potom ještě Zločinecká akademie, druhý hit mého dětství. Teď si začínám uvědomovat, že je to takový druhý Oliver Twist, ale stejně se mi to líbilo. Myslím, že je to duologie. Moje "knižní dětství" bylo založeno na takových těch školních letáčcích, odkuď jsem si vybral něco z Fragmentu. 

Goodreads - Kniha, kterou doporučuješ všem? 

To je lehké, Hunger games a Zlodějka knih :) K tomu se asi nedá už víc dodat. 

Otázky od Dívky zašité v knihách:

Ask.fm - Na kterou kterou knihu se tě lidé ptali nejvíce?

To období, kdy do kin šel film Hvězdy nám nepřály, tak jsem neslyšel nic jiného než: Četls Hvězdy? Četls Hvězdy? Ne, ještě ne a ani nevím jestli se mi chce, protože facebookovské fanouškovské stránky mi toho vyspoilerovaly tolik, že by to nemělo cenu. A stejně jsem se podíval už i na film. Já vám nevím, poraďte.

We heart it - Která kniha pro tebe má citový význam?

Všechny knihy, které mi byly darovány a které se mi líbily.

Spotify - Ve které knize je hlavní hudba, nebo kterou hudbu z knihy máš rád?

Mimochodem hezká otázka. Já soundtrackům z knih moc velkou pozornost nevěnuji. Přesto bych chtěl zmínit We Remain (Catching Fire - Christina Aguilera) a Death Under Water (Ellie Goulding - Divergent), které se řadí k mým nejoblíbenějším.

Snapchat - Kniha nebo série, která tě bavila jen chvíli, přesto sis myslel/a že bude dobrá?

Definitivně Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti! Fakt jsem čekal něco strašidelnýho. Autor si to naštěstí vyžehlil druhým dílem, který je oproti první knize boží.

Nominuji:

Všechny, co by chtěli tag udělat. 

Hudba mého srdce #12

Projekt je dílem Ells. Za úkol máme zveřejnit každou neděli lib. počet našich oblíbených písniček.

Je hrozně hezké slyšet vaši oblíbenou zpěvačku zpívat něco jinak, protože tohle je super. Musím podotknout, že Rihanna ve svém videoklipu fakt omládla. To dneška jsem o písničce nic nevěděl, náhodně jsem na ni narazil a pak už to jelo. U většiny písniček mi chvíli trvá, než se mi začnou opravdu líbit, ale FourFiveSeconds bylo na poprvý. Rozhodně se tady v tomto případě spolupráce Kanye Westa, Paula McCartneyho a Rihanna povedla. Líbí se vám takto laděná písnička od Rihanny? Mně rozhodně ano, :)

LYRICS:

I think I've had enough, I might get a little drunk

I say what's on my mind, I might do a little time

Cause all of my kindness, is taken for weakness

Now I'm Four Five Seconds from wildin'

And we got three more days 'til Friday

I'm just tryna make it back home by Monday, mornin'

I swear I wish somebody would tell me

Ooh thats all I want

Woke up an optimist, sun was shining I'm positive

Then I heard you was talkin' trash

Hold me back I'm bout' to spaz

Now I'm Four Five Seconds from wildin'

And we got three more days 'til Friday

I'm just tryna make it back home by Monday, mornin'

I swear I wish somebody would tell me

Ooh thats all I want

And I know that you're up tonight

Thinkin' how could I be so selfish

But you called bout a thousand times wondering where I been

Now I know that your up tonight

Thinkin' how could I be so reckless

But I just can't apologize, I hope you can understand

If I go to jail tonight, promise you'll pay my bail

See they want to buy my pride, but that just ain't up for sale

See all of my kindness, is taken for weakness

Now I'm Four Five Seconds from wildin'

And we got three more days 'til Friday

I'm just tryna make it back home by Monday, mornin'

I swear I wish somebody would tell me

Ooh thats all I want

Now I'm Four Five Seconds from wildin'

And we got three more days 'til Friday

I'm just tryna make it back home by Monday, mornin'

I swear I wish somebody would tell me

Ooh thats all I want

Selekce: Keira Cass

Název: Selekce
Orig. název: The Selection
Díl: 1/3
Série: Selekce
Autor: Kiera Cass
Nakladatelství: Cooboo
Kniha na Goodreads

Anotace:
Pro třicet pět dívek je Selekce životní šancí. Příležitostí k útěku od života, který jim byl stanoven od narození. Být obklopena světem třpytivých šatů a drahocenných šperků. Žít v paláci a soutěžit o srdce krásného prince Maxona.
Ale pro Americu Singerovou je Selekce noční můrou. Znamená to pro ni otočit se zády ke své tajné lásce Aspenovi, který je o kastu níž než ona. Nechce se jí odejít z domova a vstoupit do nelítostné soutěže o korunu.
Pak America potká prince Maxona. Postupně začne zpochybňovat všechny plány, které si předsevzala – a uvědomí si, že život, o kterém vždycky snila, si už nemůže v porovnání s budoucností představit.

Mladá autorka Kiera Cassová se pustila do nelehkého úkolu, jímž je napsat skvělou dystopickou knihu, která by měla přilákat a přinést svým čtenářům uspokojivý čtenářský požitek. A povedlo se? Já si troufnu tvrdit, že ano. Kiera si získala moji pozornost, už tím, jak knihu započala. Už na první stránce jsem zjistil, že autorka píše velmi čtivým a svižným stylem, díky jemuž se kniha čte prakticky sama. Se Selekcí mám velmi dobrou zkušenost a to tím, že se řadí k jedním z knih, co jsem měl přečtené za co nejkratší dobu. I autorky popisování a vyjadřování se mi též líbilo.

Bohužel se musím přiznat, že jsem celou dobu četby knihu srovnával Selekci s  Hunger games, jímž je velice podobná. Mladá hrdinka trefně pojmenovaná America, bydlí společně se svou rodinou, kterou musí uživit a starat se oni, v zemi po někdejší Americe - Illeá. Tato země se dělí na kasty, kde jest první kasta, První, ta nejlepší (myšleno tak, že zde lidé netrpí hladem ani nouzí po luxusu) a osmá kasta ta nejhorší. Mladá a hlavně talentovaná America se nechá přemluvit k tomu, aby se přihlásila do prestižní televizní soutěže pro mladé dívky, do Selekce. 35 dívek z celé Illey má možnost strávit nějaký ten čas v královském paláci, ve společnosti královské rodiny- prince Maxona, královny a krále- a samozřejmě veškerých pracovníků. Vím, že nejsem první, snad ani ne poslední, kdo to uvedl, ale pointou je, že to ve většině případech vyzní tak, jako by jste knihu hodnotili negativně. Kupodivu k tomu mám vztah velice zvláštní. Celou dobu jsem si jakousi pomyslnou sounáležitost s Hunger games uvědomoval, ale vůbec mi to nevadilo. Právě že naopak. Jelikož mám Hunger games tuze rád, tak mě to bavilo "číst znovu" v jiném, velice dobrém, podání. Tak jasně, možná to bude v druhém díle jiné, možná mi prostě ten dějový svět připadá stejný, ale věci se můžou vyvíjet jinak.

Systém kast je kupodivu docela neférový vůči jeho obyvatelům. Když se někdo narodí v rodině Šestých, což jsou například sochaři, malíři nebo zpěváci, ale přesto by ten daný člověk měl talent na něco jiného nebo by chtěl dělat něco jiného, nedá se s tím nic dělat. Já osobně bych se z toho zbláznil. Takhle se vlastně omezuje jakákoli uzda lidské fantazie a platí tak zlaté pravidlo, že když něco člověka nebaví, tak to nedělá dobře. Z toho se dá lehce vydedukovat, že je to značná ztráta i pro Illeu.

Hlavní hrdinka může za to, že jsem se chytal za hlavu a bál se, co bude dál. Její charakter je tvořen z drtivé většiny kontraproduktivní paličatostí, se kterou občas dokázala obrátit celou situaci na ruby. Ze začátku na mě působila velice drsně, velice rázně. Průběhem děje jsem ale přišel na svatou, už dávno prokázalou pravdu, že pod tvrdou slupkou  bývá to nejjemnější jádro. America mě přesvědčila a později na mě udělala dojem svoji férovostí a způsobem, jakým vnímala svět - všichni jsme si rovni, nezáleží na jaké úrovni jsme. Nevyřazuje z ní tak soutěživost a to je vlastnost, které se cení. Pro mě byla nejvíc dojemná chvíle, když (nechci nic vyspoilerovat) i v těch nejhorších situacích pomáhala sociálně nižším, de facto těm, co pocházeli z nižších kast. V Selekci se America Singersonová snažila nevyhrát, respektive se nechovat jako ta nejušlechtilejší princezna. Tudíž byla naprosto přirozená a to ji myslím udělalo skvělou pověst.

America se ocitla v typické situaci, kterou já rád nazývám dívka na rozcestí. Už dva roky vedla spokojený vztah s Aspenem, jehož vyhlídky nejsou moc dobré, jelikož je Šestý. To ale z pohledu Americy nehraje absolutně žádnou roli a proto Aspena miluje a on ji. Jelikož je America Pátá a může si toho více dovolit, pomáhá Aspenovi tím, že mu občas dá pár zbytků od večeře anebo když má tu možnost, uvaří mu. Naprosto jsem chápal Aspena, jenž tuhle péči musel odmítnout, protože to chtěl být on, kdo by se staral o jeho dívku, ne ona o něj. Asi už sami tušíte, co bude následovat. Poté, co se America dostane do paláce, setkává se s princem Maxonem, teoreticky hlavní výhrou Selekce. Ze začátku měla vůči němu velice jednotvárný názor - že se zdá být prkenný, nudný. Jsem mile rád, že se později začali sbližovat a měnit na sebe názory. Ke konci knihy se mi opravdu ulevilo, protože si hlavní hrdinka uvědomila, co vše je v sázce a alespoň trochu zmoudřila. Možná teď uvažujete nad tím, že si knihu nechte přečíst kvůli tomu "románku". Můžu vás ujistit, že jsem viděl mnohem více zastrašující případy a že je zde ten "románek" prakticky bokem.

Hlavní hrdinka se živí tím, že zpívá nebo hraje hudení nástroj. Podle mě je to naprosto obdivuhodné a nechápu, proč autorka v knize nedala hudbě více místa. Sakra, vždyť měla America v paláci ve svém pokoji klavír. Myslím, že kdyby sem tam párkrát zahrála, nikomu by to neuškodilo. Dějová linie by byla více odlehčená a oživená. Mě by opravdu moc zajímalo, jaká asi bude hudba budoucnosti, přibližněji klavírní hudba. Abych nezapomínal také na ostatní nástroje, pak tuším Mer uměla hrát na housle.

35 DÍVEK . 1 PRINC. ŽIVOTNÍ ŠANCE

Konec je typický příklad všech klidných konců, které mám tak v oblibě. Neskončilo to ani moc otevřeně, ani moc uzavřeně. Moc se těším na druhý díl, který vyjde v dubnu 2015, takže ještě tři měsíce a pak si můžeme jít koupit Elitu s krásnou červenou obálkou. Potom následuje třetí a poslední díl První (nepočítám ty různé novely), který by měl vyjít v záři roku 2015.

A když už jsem u těch obálek, myslím, že bych mohl ještě něco písnout. Ta obálka musí trknout každého, kdo ji jen vidí, jak už na internetu, tak v knihkupectví. Grafici to krásně vymysleli. Koukal jsem se, jak se takovéhle obálky fotí a vůbec celé zpracovávají. Je to docela zajímavé. Na video se můžete podívat zde. Věděli jste, že ty krásné azurové šaty jsou ve skutečnosti takové vybledlé, šedofialové? Na azurové byly změněné v Photoshopu. To je z trochu jiného soudku. Prostě ty šaty, zrcadla a odlesky působí kouzelně a vystihují celou Selekci. Ta obálka prostě mluví za vše.


Přikláním se k tomu, abych knihu zhodnotil kladně. Navzdory tomu, že kniha není postavená na nejoriginálnějších základech, se jedná o velmi propracovaný a kvalitní příběh, který jsem si rázem oblíbil. Byl jsem překvapený, jak moc mě bavilo číst knihu, která se odehrává v paláci a je spíš laděná pro dívky. Ze začátku jsem myslel, že půjde o klasický příběh s docela obyčejnou dívkou, která jednoho dne najde svého prince. Autorka ale zasadila několik zásadních zápletech do pozadí, takže myslím, že se budou další knihy ze série pěkně rozvíjet.

Mé hodnocení:

5/5

Hudba mého srdce #11

Projekt je dílem Ells. Za úkol máme zveřejnit každou neděli lib. počet našich oblíbených písniček.

Tahle písnička mě hrozně chytla ^^ To je asi tak všecko, co bych k tomu řekl. 

24-hodinový read-a-thon

Není tomu dlouhá doba, co jsem se účastnil mého historicky prvního read-a-thonu. A jak jsem se k němu dostal? No to si takhle večer, asi okolo deseti hodin, brouzdám po Youtubu a najednou mi napíše moje milovaná Ilonka (Knihy v srdcích), jestli se zúčastním 24-hodinového read-a-thonu. Vybafla s tím na mě zničehonic a já si říkal: Sakra přečtu jednu knížku tak za týden, tak jak bych asi mohl přečíst aspoň jednu za 24 hodin? Abych se přiznal, tak už jsem o tom něco málo slyšel před pár dny. Jenže ,jakmile mě Ilča začla přemlouvat, tak jsem se ji podvolil a řekl, že teda jo. Oficiální článek najdete na blogu u Terry (She is bookaholic).

O co vlastně jde? 

Je to velice jednoduché a myslím si, že by to mohl zvládnout každý, kdo nevytuhne v devět hodin večer. Stačí si vybrat určitý počet knih, opravdu záleží jen na vás a jak se na to cítíte, které vám budou dělat společnost na následujících několik hodin. Pointa je zvládnout přečíst co nejvíce knih, respektive v mém případě stránek, za 24 hodin. Samozřejmě nemůžete číst v kuse. Jelikož jsem měl Selekci, jež jsem si vybral do read-a-thonu, rozečtenou, tak to spíš počítám na stránky. Sami si můžete vybrat dobu čtení, někdo třeba od pozdějších ranních hodin, někdo začne třeba až ráno. Vše můžete zpracovat buď pomocí videa nebo článku. Projekt startoval 31. ledna od 0:00 a končil 1. února 0:00.

Které knihy jsem si vybral? 

Jak už jsem se zmínil, tak jsem si vybral rozečtenou Selekci, kterou jsem si opravdu užil. Četl jsem ji už den předtím a měl jsem to rozečtené do 200. stránky, takže se mi potom krásně počítalo. Začal jsem v 0:00 (no, možná o minutku později) a skončil v 1:27, načež jsem stihl 47 stránek, což je sakra málo, ale pochopte, já jsem pomalý čtenář, zvláště v pozdních hodinách ranních. Ráno jsem pokračoval v 8:45 (kupodivu jsem vstal ještě dřív, což se mi tak často nestává) a skončil v 9:55, kdy jsem knihu dočetl. Potom jsem měl na mém dvoumístném seznamu jako další na řadě Davida Copperfielda, od Charlese Dickensena, ale stačilo mi, abych si přečetl první dvě stránky a knihu jsem zavřel a následně uklidil. Četlo se mi to hrozně těžko, zřejmě nejsem ještě na klasiky připravený, ale prostě mi to nesedlo, snad někdy příště. Abych byl upřímný, tak jsem si knihu vybral jenom kvůli tomu, že je pěkně tenoučká (pod 200 stránek) a nevyplatilo se mi to. A co jsem si tedy vybral jako náhradu? Tak jsem dumal  nakonec si vybral Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti. Bohužel jsem jí nestihl dočíst celou, protože už jsem byl opravdu ze čtení unavenej a potřeboval jsem pauzu. Takže zbytek podvečera jsem byl buď venku nebo jsem hlídal malou sestřenku. 

 

 

Proč by jste se měli příště zúčastnit? 

Zaprvé bych chtěl říct, že jsem hrozně rád, že jsem se přesvědčil, abych se toho zúčastnil. Respektive mě k tomu dokopala Ilonka. Hlavní výhodou je, že člověk o sobě zjistí, kolik knih je schopen přečíst za 24 hodin. Vím, že pro někoho to není úplně optimální, sedět skoro celou sobotu za knihami, když má někdo povinnosti nebo se musí učit, ale rozhodně to je něco, co by si měl každý alespoň jednou za život zkusit. Já obvykle nečtu takhle intenzivně, vždy to beru po částech (to je asi důvod, proč mi tak dlouho trvá knihu přečíst), ale teď vidím, že bych měl své způsoby přehodnotit. Byl do těch knih tak zabořený, že jsem celý víkend ani nevnímal mamku, která je teď na mě asi naštvaná :D Pokud se tedy rozhodnete to podstoupit, dostanete se do facebookové skupiny plných úžasných lidí a tím pádem se můžete podělit o svůj průběh či začátek read-a-thonu s ostatními a ostatní s vámi.  

Podívejte se i na pár booktuberů

Počet přečtených stránek

324

Na závěr

Ještě chci hodit pár slůvek na závěr. Jsem hrozně rád, že se úžasná Terra rozhodla přivést k nám do Čech tento read-a-thon a pokud bude i příští rok, rozhodně se zúčastním. Teď se chystám psát recenzi na Selekci, ale jelikož jsem hned na to začal číst Sirotčinec, tak jsem zvědavej, jestli mi v hlavě z tý Selekce vůbec něco zbylo. Psal jsem si s Ilonkou a tady mi řekla, že prý s ona s tím problémy nemá. Tento rok se nás účastnilo přesně 45 lidí, což je krásné číslo. Ještě se tak zeptám: Kdo už ví, že by se chtěl zúčastnit? :)

Spáleniště: Zkouška: James Dashner

Název: Spáleniště: Zkouška
Orig. název: The Scorch Trials
Díl: 2/3
Série: Labyrint
Autor: James Dashner
Počet stran: 334
Knihy na Goodreads

Anotace:
LABYRINT BYL TEPRVE ZAČÁTEK
NALEZENÍM CESTY Z LABYRINTU TO MĚLO SKONČIT...

Už žádné hlavolamy. Žádné proměnné. A žádné běhání. Thomas byl přesvědčený, že když se jim podařilo uniknout, vrátí se on i Placeři ke svým dřívějším životům. Nikdo však ve skutečnosti netušil, do jakého života se vracejí. Země, sežehnutá slunečními erupcemi a spálená novým, krutým klimatem, se změnila v pustinu. Vláda se zhroutila – a s ní i pořádek. Rozpadajícími se městy teď bloudí „raplové“, lidé pokrytí hnisavými ranami, které infekční nemoc nazývaná erupce dohání k vražednému šílenství. Hledají, kde by našli další oběť... a potravu. Pro Placery běhání zdaleka neskončilo. Namísto svobody zjišťují, že mají před sebou další zkoušku. Musejí překonat Spáleniště, nejvíc sežehnutou část planety, a do dvou týdnů dorazit do bezpečného útočiště. A organizace ZLOSIN se postarala o to, aby uzpůsobila proměnné a nastavila šance v jejich neprospěch. Thomase čeká zkouška ohněm – skutečně přechovává někde v hlavě tajemství svobody? Nebo bude věčně vydán ZLOSINu na milost?

Útěkem z Labyrintu to pouze začalo...

Abych se přiznal, tak jsem možná očekával víc. Ze začátku bych se snažil nějak ztvárnit názor na celou knihu. Hrozně mě mrzí, že mě kniha nechytla jako její první díl Labyrint: Útěk. Prostě se mi zdá, že Spáleniště trošku slabší. Ztratilo totiž takové to tajemno. To ale ze Spáleniště nedělá špatnou knihu. Stále z ní čiří typický Dashnerovský styl, který mě už u Labyrintu lecčím překvapil. Tímto se snažím říct, že mě kniha hodně krát překvapila. Jedno velké pozitivum celého příběhu bylo, že na jedné stránce byl děj takový a na další se dramaticky obrátil. Proto si i druhého dílu cením. Děj byl rozhodně nepředvídatelný. I když se v určitých poměrech Spáleniště s Labyrintem hodně pojí, tak jsem si při četbě připadal, že čtu naprosto jinou knihu z naprosto jiné série. 

V hlavní části příběhu se s Placery ocitáme na pusté pláni, odkud není široko daleko nic vidět. Cestu jim však zkříží nepřízeň osudu, které se budou muset napospas vydat. Časem se přesouváme do města, Spáleniště, kde začíná ta opravdová akce.
Dějová linie měla spád, akci a vše ostatní, co by dějová linie mít měla.
Líbilo se mi, že se děj moc nepřemisťoval. Dashner použil svého talentu a skvěle vymyslel a popsal místo dění. Na knize určitě oceníte, že se nezabývá samými nesmyslnými a hlavně nepotřebnými detaily, tedy se hned přesouváme dál v dějové linii. Když jsem knihu dočetl, tak teprve pak jsem si uvědomil, jak moc hloupý jsem byl. Začínal jsem s domněnkou, že úkol je velice jednoduchý - dojít přes město do daného bodu. Tak jsem si říkal, co by se sakra mohlo stát. No jo, jenže jsem zapomněl, že čtu knihu od Dashnera. Jak už jsem se zmínil nahoře, děj se opravdu dramaticky rozvíjel.

Při pomyšlení na raply se mi vybaví snad jenom jedna věta - Pane Dashnere, vždy mi s něčím dokážete vyvolat pocit zvracení. Nemyslím to špatně, pouze se mi z raplů opravdu dělalo nevolno. V prvním díle to byli rmutové, ale ti nebyli tak strašní jako raplové. Na některých stránkách jsou podrobně popsána veškerá zranění, mokvající otoky a utržené končetiny atd., což rozhodně není pěkné pomyšlení. Ono to zní, jako bych to autorovi vyčítal, ba naopak, myslím, že takhle to ještě víc zapadá do příběhu. Jenom konstatuji, že se mi přitom v hlavě dělali dost odporné obrázky.

„Proto jsme museli zvýšit nároky a teď nastal čas na druhou fázi. Nastal čas, aby začalo jít do tuhého.“

Nestačil jsem se divit, jak se některé postavy změnili. Chtěl bych se hlavně zaměřit na Minha, který mě od začátku tak do 3/4 knihy nehorázně štval svým arogantním chováním. Prostě jako by to nebyl Minho. Absolutně nevím, co k tomu autora vedlo a jaký v tom viděl účel. Abych byl upřímný, kvůli Minhovo vyjadřování jsem ho spíš častěji vnímal jako nepřítele než jako přítele. A ještě se to zdvojnásobuje tím, že byl hnusný na své nejlepší přátele. I přes to, že mu nic neudělali. Jsem rád, že se to ke konci alespoň trochu zlepšilo a Minho se vrátil do starých kolejí. Zvědavost mi nedá a tak se ptám i vás milí čtenáři - iritoval vás Minho?
Potom je tu samozřejmě Thomas, který nás opět provádí celým příběhem. Z rozeného vůdce se najednou nyní stal spíš vyklepanec, co se drží zpátky. Absolutně mi nejde do hlavy, co s ním sakra bylo. V prvním díle se vždy dokázal před ostatní postavit a bránit je, ale teď není ani schopný říct něco na svoji obranu. Člověku to až bere dech, když vidí, co může s hlavní hrdinou knihy udělat pár dní, snad jako by to bylo roky. Ale v podstatě Thomas a jeho milá osobnost zůstali stejní. A to můžu být jenom rád.

„Pravidla neexistují. Instrukce neexistují.“

Moje nejoblíbenější vtipná scénka byla, když si Thomas na sebe navlékl prostěradlo, aby se chránil proti horku. Šel za Minhem, který ho tak trochu pokáral a Thomas z toho byl chvíli smutný. Podařilo se mi najít i obrázek :)

Ke konci jsem měl chuť knihu hodit na stěnu a zběsile se kolébat. Odehrálo se toho tolik, chvílema jsem si musel něco přečíst dvakrát. Konec ve mně nechal mnoho otázek a byl opět hodně otevřený. Byl jsem z toho trochu vykolejený, protože už jsem opravdu začal věřit, že se věci trochu zlepšili. Zmýlil jsem se. Jsem tak moc zvědavý na třetí díl, co nového nám přinese. A třetí díl vyjde bohužel až za tak dlouhou dobu.

Pokud si plánujete přečíst Spáleniště jako pohodové čtení, tak vám radím, ať knihu raději odložíte. Tato kniha je totiž doslova nabušená akcí jen jak to jde. Řeknu vám, byl jsem napnutý jak struna. Já nevím jak to Dashner dělá, ale snad na každé stránce si dokázal získat mou plnou pozornost, což se mi tak často nestává.

4,5/5

#TAG Kniha kouzel

Všechny zdravím, 

Po sto letech jsem se dokopal k tomu, abych napsal zase nějaký ten tag. A jelikož jsem byl nominován úžasnou Camillkou (Camilla's book world), tak se do toho pustím. Moc díky za nominování.  Tag se mi na první pohled docela líbil, myslím, že se trochu natrápím, ale nu což :D Jdeme na to. 

1. Kouzlo, jež Vás přenese do děje jakékoliv knihy, přesně do chvíle, kterou si vyberete

Kam se necháte přenést, do jaké chvíle a proč?

...

Já bych se strašně moc chtěl ocitnout ve středověku, a proto jsem si vybral Serafínu. Samozřejmě přehlížím věci jako mor, hlad, zimu atd. Ani mi ani tak nezáleží na straně nebo klíčovém okamžiku. Kniha se mi neuvěřitelně líbila, opravdu do každého detailu. V Serafíně hraje také velkou roli hudba, takže bych si možná chtěl poslechnout pár písní od samotné Serafíny nebo od kohokoliv jiného. Celé prostředí příběhu se mi krásně vybavilo a nejraději bych se ocitl asi na tehdejším jarmarku. 

2. Kouzlo Vám umožní vytáhnout libovolnou postavu z knihy a přivést ji do reálného světa

Koho vytáhnete a proč? Co s ní uděláte v reálném světě?

...

Tady v tom případě nemusím rozmýšlet moc dlouho. Vytáhl bych asi Groovera ze série Percyho Jacksona, protože mi sedl hned od první chvíle, co se vyskytl. Je vtipný, pozitivně naladěný.. Více takových lidí! Já znám jednoho týpka, se kterým je Groover hodně totožný. Jsme tak známí od pohledu. A co bych s ním dělal? Ježiš, normálka. Vzal bych ho k nám do party. ;)

3. Kouzlo, které Vám dá možnost přetvořit konec jedné knihy

 Který konec předěláte dle vašich představ a proč? Jak moc velký rozdíl mezi původním a novým koncem bude?
...

Já nevím, do žádného konce bych se asi nešrouboval. To už by nebylo ono, ne? Mě zatím nevadil žádný konec, vždy jsem si k němu našel určitý důvod, třebaže jsem byl chvíli naštvaný, ale potom to ustálo. 

4. Kouzlo má za účel zabít postavu z knihy dle Vašeho výběru ve Vámi zvolenou chvíli

Kterou postavu, kdy a proč zabijete? Jak to podle vaší teorie ovlivní děj knihy?

...

Chichi, teď si připadám jak bůh. Ale budu upřímný - pár charakterů bych klidně nechal umřít, ale jak se ukázalo, oni stejně nakonec umřeli. Takže z toho mála, co tu mám, bych vybral asi Erica z Divergence. Já vím, já vím... Pro někoho je to už asi jako obehraná písnička, ale mě fakt tenhle parchant nesedl, no nesedl, to je tak mírně řečeno. Na lidech nemůžu vystát falešnost, tak proto. A co si budeme namlouvat, Eric byl falešný. Dle mýho by to příběh zas tak neovlivnilo. :)

 5. Když tímto lektvarem polijete stránku knihy, přehraje vám scénu, která se zrovna odehrává

Jakou scénu byste takto chtěli vidět na vlastní oči a né o ní jen číst a z jaké je knihy? Proč právě tuhle scénu?

...

Nejraději bych si přehrál jednu ze srdceryvných vzpomínek Mii z knihy Zůstaň se mnou (Jestli zůstanu). Třeba tu, jak udělali rodinnou grilovací party, myslím, že to bylo na nějaký svátek
(Den nezávislosti?), jak pozvali kamarády a příbuzné, grilovali, jamovali, smáli se.. To zahřeje u srdce, jenom když na to pomyslím.

6. Lektvar, po jehož vypití se na 1 hodinu stanete hlavní hrdinkou/hlavním hrdinou vybrané knihy v libovolnou chvíli

Kým byste se stali a co byste udělali jinak?

...

Když nad tím tak přemýšlím, tak bych chtěl být hrdinou Archivu. Chtěl bych se podívat na své příbuzné, které mi před několika roky odešli. Chtěl bych se podívat do Hotelu Colorado a projít nějakou klíčovou dirkou. Nic bych neudělal jinak, snažil bych se řídit nějak podle dějové linie, aby se příběh příliš nevyhrotil. 

7. Lektvar, který vymaže zvolenou knihu ze světa i z paměti lidí
Kterou knihu byste bez výčitek nechali přestat existovat? Čím se provinila, že si něco takového zaslouží?
...

Já nevím, ještě jsem zas tak špatnou knihu nečetl. Možná bych zvolil Ošklivé, ale to nemůžu, jelikož jsem to ještě nedočetl, co já vím, možná by mě to překvapilo. Ale teďka budu tak trochu kopírovat Camilku a částečně sdílet její názor. Já prostě nemám rád takové ty nesmyslné knihy o 20 stránkách, které vám o daném filmu, seriálu nebo osobnosti ve stručnosti řeknou, to, co už víte.

8. Kouzlo, díky kterému Vámi vybraný autor napíše knihu, jakou si jen zamanete

Od koho byste chtěli knihu na přání? Proč? A o čem by byla?

...

Já bych si strašně přál, aby Markus Zusak napsal nějakou fantasy knihu. Ti co četli Zlodějku knih mi to snad odkejvají. Zusak má naprosto úžasný originální styl psaní, které jen tak někde nevidíte. Když si vezmu, že byl příběh obsahoval hodně událostí, co se staly a přesto se autorovi podařilo zachytit všechno jinak. Prostě krása. Kéž by mohl napsat nějakou sérii o moderních čarodějích, nebo možná o čarodějích z minulosti? Obojí zní dobře. Ale volba je jasná - Zusak + fantasy.

9. Kouzlo Vám umožní přidat novou nebo oživit již zemřelou postavu v jakékoliv knize a určit jí její další osud

Koho byste nechali vstát z mrtvých anebo kam byste přidali jakou postavu? Jaký charakter by nová postava měla? Za jakým účelem by postava obživla/přibyla? Jaký by byl její život v knize?

...

! *SPOILER* !

Oživil bych buď Chucka z Labyrintu nebo Tris. Ale u obou hrdinů jsem si strašně nejistý. Podle toho, co se dělo ve Spáleništi nevím, jestli by si tohle Chuck zasloužil. Možná je dobře, že umřel a má to všechno za sebou :/ A říkejte si co chcete, ale já jsem s koncem Aliance spokojený. A tečka! To bych se tu zase moc rozepisoval. A žádné postavy bych asi nepřidával, to by se ten děj knihy narušil, ne? :P

10. Kouzlo, díky kterému můžete vytvořit vlastní svět kombinací již existujících světů a přesně si vybrat obyvatele, včetně postav z jakýchkoliv knih

Jaký svět byste vytvořili a kdo všechno by v něm měl žít? Jak by fungoval? Co by se tam dělo? Jak by tam žily určité existující postavy a jak by se zkřížily jejich osudy?

...

Ani nevíte, jak si teďka mnu prsty. Takže bych rozhodně chtěl vlak z Divergence. Třeba bych se přesvědčil i na to, že bych z něj seskočil, kdo ví. A pozor! Bylo by to ve středověkém městě (naneštěstí jsem zapomněl jeho název), kde žije Serafína. Všude by byli kouzelníci z Harryho Pottera. Za městem by byl Labyrint, jen tak pro zábavu ( z knihy Labyrint: Útěk). Serafína by jamovala s Miou ze Zůstaň se mnou. A všichni by měli svého spřízněnce (z knihy Spřízněnci čarodějů). A kdo by vládnul? Nikdo. 

A koho Andy zaměstná?

Nominace: 

Crawer (Doors To New Worlds)

Poki (Poki a svět knih)

Snow Fairy (Nickyho knižní koutek)