Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti: Ransom Riggs

Název: Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti
Orig. název: Miss Peregrin's Home for Peculiar Children
Díl: 1/3
Série: Sirotčinec slečny Peregrinové
Autor: Ransom Riggs
Nakladatelství: Jota
Kniha na Goodreads

Anotace:
Tajemný ostrov. Opuštěný sirotčinec. Zvláštní sbírka velice podivných fotografií. 

To vše čeká na odhalení v knize Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti, nezapomenutelném románu, kde děj a děsivé fotografie přináší jedinečný čtenářský zážitek. Náš příběh začíná strašnou rodinnou tragédií, která přivede šestnáctiletého Jacoba k cestě na vzdálený ostrov u břehů Walesu, kde objevuje rozpadající se trosky sirotčince slečny Peregrinové pro podivné děti. Když Jacob bloumá jeho opuštěnými ložnicemi a chodbami, ukazuje se postupně, že děti slečny Peregrinové byly víc než podivné. Byly možná nebezpečné. Možná byly na opuštěném ostrově drženy v jakési karanténě z velmi dobrých důvodů. A nějak – i když to zní jako něco nemožného – jsou možná stále naživu.

Když byl Jacob Portman ještě malý, vyprávěl mu jeho dědeček příběhy. Strašidelné, mysteriózní příběhy. Anthony Portman vyrůstal v období druhé světové války, a proto musel být přemístěn na bezpečnější místo. Pod svá křídla (doslovně) se ho ujala slečna Peregrinová, která vlastní domov dětí na záhadném a malém waleském ostrově Cairnholm. Něco tu však nesedí. Anthony objevuje, že jeho nynější rodina, tedy vychovatelka a děti, jsou něčím zvláštní. Dívka, co umí levitovat, chlapec který je neviditelný... Anthony se seznamuje s podivnými dětmi, kteří se stanou jeho přáteli. Avšak každý příběh má svůj háček. Po dětech a vychovatelce jdou nebezpeční netvoři - bezzduchá těla, nezdařený experiment. Anthony se rozhodne později domov podivných dětí opustit a odejít do Ameriky, kde chce založit rodinu.

Jacob je teď mnohem starší a příběhům už dávno přestal věřit. Společně se svými rodiči, připisují dědovo vyprávění k jeho pokročilému věku. Jednoho dne, jež se ze začátku zdá být naprosto normální, se stala rodinná tragédie. Jacob neprodleně vyráží za svým dědou a v křoví zahlédne stvůru z dědových příběhů. Na přání dědy se Jacob vydává společně se svým otcem na ostrov Cairnholm, kde má za úkol najít slečnu Peregrinovou a její domov pro děti. 

Dobře, ze začátku bych chtěl říct, že mi kniha pěkně zamotala hlavu. Sirotčinec znám už delší dobu, ale nikdy jsem po ní vysloveně nešílel. Ale rozhodně mě zaujal ten nápad. Poté jsem ji v knihkupectví uviděl. Trošku jsem s ní zalistoval a byl jsem ohromený (později se k tomu vrátím). Uvědomil jsem si, že tuhle knihu se musím přečíst.

Autor se svým nápadem a provedením celé knihy nastavil laťku hodně vysoko. Originální nápad s nadpřirozenými prvky a základy se skutečnými událostmi vytvořili příjemnou a bezkonkurenční atmosféru na čtení. Když čtu nadpřirozený příběh, tak tomu musím prostě uvěřit. Musí tam být něco realistického, co by mě pojilo s naším světem. A tohle se autorovi podařilo. Příběh se pojí s druhou světovou válkou (tedy myslím, že to tedy byla druhá), dokonce se autor zmiňuje i o Československu. 

Co se týče stylu autorova psaní, tak nemůžu nalézt jedinou chybičku. Ransom Riggs zvolil jednodušší styl, který mi vyhovoval. Musím ocenit i jeho způsob popisování míst, díky němuž jsem se ještě více dokázal vžít do příběhu. Je tu jedna výjimka. Za Boha mi nemohl v hlavě naskočit obrázek ostrova Cairnholmu. Fakt jsem si nevěděl rady, a jelikož Riggs má velice bujnou fantazii, tak se mi to stále nedaří nějak doteď. Naštěstí mi aspoň ten Google něco vyhledal. Ale představoval jsem si to úplně jinak :/. Celková čtivost je uspokojující, s tou jsem neměl sebemenší problémy. 

Kniha má dle mého základní problémy, co jí docela ubírají na "kvalitě". Zaprvé; v Sirotčinci, jakožto v prvním díle ze série, se toho moc neodehrává. Celá dějová linie je spíše pojata jako vysvětlovací. Autor nás seznamuje s postavami, vysvětluje co a jak se stalo, popisuje místa... To vše je sice hezké, ale může to být i nudné. Samozřejmě, že to nemyslím úplně doslova. Nechci nic vyspoilerovat, ale jistě, že se něco stalo. Ale bylo toho málo. Na můj vkus. Naštěstí to napravila druhá kniha, kterou už mám přečtenou. Podivné město bylo naprosto super! To už je z trochu jiného soudku, pojďme se soustředit na druhou věc, která mi vadila.

Sirotčinec na první pohled vypadá strašidelně. Mě samotnému se stalo i to, že jsem si knihu nějakou dobu ani nechtěl přečíst, protože jsem se obával, že je moc strašidelná. Když na to teď pomyslím, chce se mi smát. Problém je, že kniha ve skutečnosti strašidelná není, tedy aspoň pro mě. Já jsem opravdu čekal hororový příběh, po kterém by mi tuhla krev v žilách. Už jenom ty vintage fotky mi svědčily o tom, že celý příběh bude aspoň trošičku strašidelný. No byl, jsem z toho trochu zklamaný, co se dá dělat. Nakonec vyšlo na povrch, že to je ve stylu mystery. Hrozně mě to mrzí.

Soudím, že každého, kdo tuhle nádheru spatřil naživo musely očarovat hlavně ty fotky. Já jsem nic takové ještě neviděl. Ransom Riggs tím knihu oživi. Podivné děti získaly svůj charakter, svojí podobu. Celého mě to očarovalo a dokázal jsem na ty krásné fotky zírat ještě deset minut potom, co jsem je spatřil. I samotná vazba je nádherně bytelná. Obzvlášť se mi líbí zlatě vyryté písmo Almy Peregrinové. Klobouk dolu, pane autore. Muselo dát neskutečně velkou práci všechny takové fotky sehnat, a ještě aby doplňovaly a ladily s příběhem. Opravdu, mám z toho nezapomenutelný čtenářský zážitek.

Abych nezapomněl zmínit postavy. Autorovi bych chtěl upřímně poděkovat. Dokonalé propojení všech postav ze Sirotčince mě hřálo u srdce. Nevinné děti, které při sobě vždy drželi ve mě vyvolával pocit rodinného bezpečí. Ano, vnímal jsem je jako rodinu. Každá postava má svůj propracovaný charakter, takže se jeví velmi skutečně. Zamiloval jsem si Olivu (dívka na obálce). Její pozitivní nálada vždy dokázala držet ostatní pohromadě i v těch nejtěžších situacích. Olivčiin smysl pro humor mě vždy dokázal rozesmát. Přijde mi, jako by byla moje mladší sestra. Ale berme ji raději jako vedlejší postavu.

Co se hlavní postavy týče, nemůžu nic vytknout. Dokonale jsem se do Jacoba vžil, dokázal jsem ho pochopit. Nemůžu nic dodat. Potom Emma. Jo, božínku, Emma. Ta se mi vryla pod kůži. Dokonale propracovaná, vymalovaná a ztvárněná vůbec. I se svými chybami jsem ji zalíbil za to, jaká je. Neustále mi nikoho připomínala, ale za Boha si nemůžu vzpomenout.

Závěrem bych chtěl říct, že tak, jak jsem začínal na začátku, tak bych chtěl končit. Znovu opakuji, že jsem zmatený. Sám v sobě. Jelikož se mi kniha opravdu, ale opravdu líbila, že jsem tím spíš zaslepen, tak bych ji rád dal pět hvězdiček. Sice je pro mě děj dokonale propracovaný, postavy jak bysmet, jenomže nesmím přehlédnou ty mušky, co příběhu disponují. Dere mi to srdce. To mi věřte. Tato kniha by si rozhodně zasloužila víc.

Mé hodnocení:

4/5