Liz Coleyová: Návrat z temnoty

Název: Návrat z temnoty
Orig. název: Pretty girl-13
Autorka: Liz Coleyová
Počet stran: 304
Kniha na Goodreads

Anotace:
Bylo jí třináct, když se ztratila.

Zmizela své rodině, přátelům, světu. Když se zčistajasna objevila, zjistila, že jí chybí velký kus sebe samé.

Šestnáctiletá Angie Chapmanová se po třech letech od svého záhadného zmizení vrací domů. Z toho období si nic nepamatuje, jako by jí někdo vymazal všechny vzpomínky. Musí si poskládat příběh o všech hrůzách, které prožila, aby získala nazpět svůj život.

Angela „Angie“ Chapmanová byla ve svých třinácti letech unesena ze skautského tábora a po třech rocích se vrátila zpět. Jenže háček je v tom, že si vůbec nic nepamatuje. Po šťastném shledáním se svojí rodinou začíná Angie navštěvovat psycholožku Lynn, se kterou se snaží pomoci hypnózy dostat do nitra svého vědomí. Záhy obě zjišťují, že v dívčím tělě nespočívá jenom Angie, ale ještě někdo jiný. Tato porucha se nazývá disociační porucha osobnosti nebo je také známa pod názvem rozštěpení osobnosti. Angiin mozek si v tragických až životu nebezpečných situacích vytvořil takzvané alternativní osobnosti (altery), kteří za Angie prožívali nepříjemné situace. I když se na první pohled zdají být tito alteři pouze jako přelud, věřte, že jsou skuteční. Alteři skrývají okolnosti případu Angiiniho unesení a je jenom na ni, jestli je schopna s nimi komunikovat a popřípadě nad nimi vzít kontrolu.

Angie je jedna z postav, které se mi zaryly hluboko pod kůži. Přišla mi naprosto reálná, jak už se svými zápory (a že jich moc není), tak se svými klady. Navzdory tomu, co zažila, se dokázala postavit na kolena a alespoň se pokusit žít jako každá jiná obyčejná středoškolačka. Zpět do kolejí normálního života se jí sice dostávalo špatně, ale její snaha a naděje se ocenit musí. U srdce mě vždy zahřálo to, jak myslela na ostatní, na dopady jejího chování. Neumím si zkrátka představit, že bych třináctiletý žil v těle šestnáctiletého. Angie mi byla sympatická, hezký vykreslená. Tu si snad musí zamilovat každý. Celou dobu mi přišlo, že táta na svou dceru totálně kašle ba ji nemá dokonce rád. Vždyť se ji neustále vyhýbal, no prostě to je jedna z postav, kterou rád nemám. Nejvíc mě naštvala Liv, která i přes jisté okolnosti Angelu vrazila kudlu do zad.

Myslím, že v tomto případě můžeme mluvit o ryzí originalitě autorky, která se zřejmě musela hodně nastudovat a spolupracovat s různými psychology. Je zajímavé, že se v zásadě příběh točí okolo psychické poruchy, se kterou se nás autorka snaží seznámit, než únosu dívky. Takto se nám kombinují dva slibné náměty, které vytvářejí fantastický celek, který je velice čtivý. Příběh mě lecčím překvapil. Měl spád i závěrečné rozzuzlení, což čtenář ocení. Když nepočítám začátek, který mě příliš nevzrušoval, tak můžu knihu považovat za akční. Každá kapitola mě něčím překvapila. Vůbec si nevím rady, kam bych mohl knihu zařadit. Sci-fi to rozhodně není, protože se potýkáme s opravdovou chorobou, která trýznila a trýzní hodně lidí. Abych pravdu řekl, kniha mě na začátku vůbec nebavila. Hodně jsem toho taky ze začátku nepochopil, ale to si myslím, že nejsem sám.
Autorka na mě nejvíc udělala dojem tím, jak dokázala spojit detektivku s psychologickým románem. Ano, už jsem to jednou zmínil, ale myslím, že si to zaslouží být napsáno ještě jednou. Hlavní námět, disociační porucha osobnosti, mě přinutila se zamyslet, jaké by to bylo, kdyby v sobě měli více osob, takzvaných alterů.  Mé pocity při čtení byly nepopsatelné. Jednak jsem se divil, co vše lidský mozek dokáže a hlavně mi proudil adrenalin v žilách. Nesčetněkrát jsem jenom žasl, jak skuteční tito alteři mohou být. Do knihy jsem se perfektně vžil, každá situace se zdála být tak realistická až tak, že jsem se leckdy od knihy dokázal odtrhnout. To, co jsem měl celou dobu před nosem, jsem začal objevovat až k samotnému konci knihy. Autorka nasadila opravdu vysokou laťku. Návrat z temnoty mě každou chvíli udivoval a udivoval. Ze začátku jsem do knihy nedával moc vysoké naděje, čekal jsem obvyklý klišé román. Šeredně jsem se mýlil. Kniha je spíše oddechovka, já sám ji měl za tři dni přečtenou. Myslím si, že autorka si zaslouží můj vřelý dík. Kniha u mě obstála za výbornou a už teď se těším, až ji budu číst znova, protože určitě budu. Konec knihy se mi nelíbil z jediného prostého důvodu. Zdál se mi až příliš otevřený. Mrzí mě, že takhle dobrá kniha je zakončena stupidně.

5/5