Gayle Formanová: Zůstaň se mnou

Název: Zůstaň se mnou
Orig. název: If I stay
Autorka: Gayle Formanová
Počet stránek: 184
Nakladatelství: Fragment
Kniha na Goodreads

Anotace:
Talentovaná violoncellistka Mia si vždy myslela, že nejtěžším rozhodnutím jejího života bude volba, zda jít za hlasem svého srdce, jenž jí radí zůstat s Adamem, nebo se naplno věnovat druhé osudové lásce – hudbě –, protože to by znamenalo soustředit veškerou energii na studium na prestižní umělecké škole. Jednoho únorového rána se však všechno změní. Když se Mia po děsivé autonehodě probere, nic necítí. Vidí své mrtvé rodiče, těžce zraněného bratra – a nakonec samu sebe. Zatímco její tělo je v kómatu, ona sama může vidět a slyšet vše, co kolem děje. A najednou se musí rozhodovat, zda na tomto světě vlastně chce ještě zůstat, anebo zda o svůj život, který beztak visí na vlásku, bojovat přestane. 
Druhé vydání celosvětového bestselleru, který poprvé vyšel česky pod názvem Jestli zůstanu (Ikar 2011).

Už v tu chvíli, kdy byla kniha v mých rukou, jsem se rozplýval nad obálkou a popravdě celkovým provedením vůbec.

Příběh o šestnáctileté Mie bych posoudil snad bez jediné výtky. Možná mi akorát vadila délka příběhu, ale zase to bylo v takovém provedení, že by natahovaní příběhu bylo neefektviní. Ani sem, ani tam. Nu což, nejsem moc zvyklý na krátké knihy. 

Uchvátily mne postavy. Všichni se k sobě chovali mile, přátelsky a vstřícně, to se pak mnohem lépe čte. Nejvíc se mi asi pod kůži vryli Mii rodiče. Hippies oldstyle báječně seděl do jakékoliv atmosféry a vytvořil tak uvolňující náladu.  Líbilo se mi, jak berou výchovu svých dětí v potaz. Bývalí rockeři budou duší i tělem vždy rockeři. A to jsem si zamiloval nejvíc - rock'n'rollovou atmosféru.  Mia a Adam je krásný pár, co si budeme povídat. Spojení kontroverzní tiché dívky s hvězdou střední školy (i města) prostě sedlo. Autorka tím připomněla, že láska nezná hranic, nehledě na popularitu nebo vzhled. Všechno má své chyby, tak bodejť aby oni neměli. I přesto je to jeden z mých nejoblíbenějších knižních páru vůbec.  

"Ale to chci já, a chápu, že ty můžeš chtít něco jiného. A tak jsem ti chtěl říct, že jestli chceš odejít, rozumím ti. Jestli nás musíš opustit, je to v pořádku. Jestli chceš přestat bojovat, přestaň.“

Co se týče stylu psaní, jsem v neutrálním stavu. Nejsem ani ohromen, ani zklamán. Prostě není nějak výjimečný, aby vás posadil na zadek. 

Snad jednou bych chtěl osobně napsat autorce dopis a zeptat se ji, jak ji napadl tento námět. Fantasy? To až zas tak ne. Silný young adult příběh s nadpřirozenými prvky? To je ono. Jsem rád, že jsem v příběhu nenalezl nějaké anděly, magické síly ap., jak se říká; V jednoduchosti se skrývá krása.

Byl jsem překvapen koncem. Podle mě byl až příliš unáhlený a hektický. Než jsem si stačil uvědomit, že čtu poslední stránku, tak jsem zběsile otočil list a uviděl poděkování. Jaká byla moje reakce? Samozřejmě, že zrychlený dech a tep. Doslýchá se, že konec bude ve filmu jiný. No, když se ti co četli knihu podívají na trailer, dají mi za pravdu, že je tam hodně scén, které v knize nejsou. Dost o filmu, vraťme se ještě jednou k tomu konci. Abych se správně vyjádřil - konec mi nevadil významově, nýbrž jak byl ztvárněn. Ale přeci knize něco chybělo. Bylo strašně zajímavé a pozoruhodné číst o Miině životě a vzpomínkách, ale stále cítím jakýsi pocit prázdnoty. Kniha určitě splnila moje očekávání, ale stejně má svoje nevysvětlitelné ale. Splnila kniha moje očekávání? Ano, splnila. Hlavní hrdinka Mia se rozhoduje jestli zůstat (což se jaksi neshoduje s novým názvem, který se mi nelíbí). Když si uvědomím v jak těžké situaci se ocitla, tak si říkám ne, nezůstaň. Vzato když si uvědomím, co stále má, tak říkám ano, zůstaň. Těmihle filozofickými otázkami jsem zabýval po celou dobu čtení, takže gratuluji paní Formanová, výborně jste mne zabavila :) A co vy? Jak by jste se rozhodli? Být to moje volba, tak zůstanu. 

Autorka si báječně pohrála s časováním kapitol, tak dobře, že to stojí za pozornost každého čtenáře. Knihu jsem téměř neodkládal a stihl ji za dvě odpoledne. Musím uznat, že zde můžu s čistým svědomím říct výjimka tvoří pravidlo ("krátké knihy nejsou dobré"). Na to jak byla kniha krátká, mě dokázala dokonale odrovnat. Emotivní příběh o mladé violoncellistce mě zaujal už v ten moment, kdy jsem četl anotaci. Rozhodně jsem rád, že jsem měl možnost si knihu přečíst. 

4/5